Chci před Tebou, Pane, vzpomenout na své mrtvé. Na všechny, kteří patřili ke mně a odešli. Připadá mi, jako by se mnou šla životem velká skupina lidí a každým okamžikem se někdo mlčky odloučil, odbočil z cesty a ztratil se ve tmě. Skupina je stále menší a tišší a jednoho dne také já mlčky odbočím...


Ti, kteří odešli, mlčí. Napodobují tvé mlčení. Zůstávají pro mě skrytí, protože vešli do tvého života. Slova jejich lásky ke mně splynula s jásotem tvé nekonečné lásky. Zde na světě se my lidé ustaraně a uspěchaně ujišťujeme o vzájemné lásce. Ty však chceš, abychom na důkaz víry pomocí skutků lásky opustili sami sebe a smysl svého života našli v Tvém životě. V něm žijí ti, kteří nás předešli. Protože žijí, mlčí. My naproti tomu hlasitě mluvíme, abychom zapomněli, že jsme smrtelní... 

 

Převzato z knihy Malý nebeklíč: modlitby nové a staré, K. Rahner, Vetus Via, 1999

Další informace