PRVNÍ ČTENÍ Z DRUHÉ KNIHY MOJŽÍŠOVY (EX 20,1-17)

Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

DRUHÉ ČTENÍ Z PRVNÍHO LISTU SVATÉHO APOŠTOLA PAVLA KORINŤANŮM (1 KOR 1,22-25)

(Bratři!) Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.

SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE JANA (JAN 2,13-25)

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.' Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

K ZAMYŠLENÍ

Texty Božího slova vybrané  ke čtení o nedělích většinou spolu nějak korespondují. Tentokrát se zdá, že jsou „každý pes, jiná ves“. Zkusíme se podívat jestli přece jen nenajdeme nějakou společnou červenou nit.

V 1. čtení z knihy Exodus vyhlašuje Hospodin Desatero. Většinou ho známe v tzv. katechetické verzi od sv. Augustina. Nebudu rozebírat každé přikázání, chtěl bych upozornit na dvě důležité věci:

1. Důvod. Proč přikázání a proč by je Izrael a potažmo my měl zachovávat?

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. To je to, co nám v katechetické verzi Desatera chybí. Bůh si Izrael vyvolil za svůj lid, ujal se ho, vysvobodil a vyvedl z Egypta. Ukázal se jako Bůh, který se rozpomíná na smlouvu, slyší, vidí, sestupuje aby zachránil. (srov. Ex 3,7nn) Izrael se má stát Božím lidem a v Desateru (v celém Zákoně – Tóře) dostává od Boha dar pro život. Budeš-li zachovávat má přikázání, budeš mým lidem a já budu tvým Bohem. Toto Ježíš ještě rozšiřuje: kdo slyší má slova a jedná podle nich je jako můj bratr, sestra, matka. Přijdeme k němu a učiníme si u něj příbytek. 

To je cílem. Nikoli bezchybnost a dokonalost, ale aby Bůh přebýval uprostřed svého lidu, aby přebýval v našem srdci. Přikázání nejsou omezení, ale cestou jak dar svobody uchovat a z něho žít. A to lze jen tehdy, když Bůh bude Bohem. Každý jiný bůh je otrokář. Cokoliv si v mém životě začne činit nárok na pozornost, důvěru a poslušnost, cokoliv, čemu jsem ochoten podřídit svůj život způsobem, který náleží jen Bohu se stává modlou a je nutné ji odmítnout. Dnešní modly už většinou nemají podobu soch ze zlata a stříbra. Avšak věcí, lidí, či jiných bytostí, které nabízejí záchranu, jistotu a spásu je okolo nás dost.

Nestává se mi něco, někdo modlou? 

Hmotné zabezpečení, kariéra, nějaký člověk (i dítě, životní partner), zdraví. Jaké prostředky používám pro dosažení svého cíle?

K nasměrování a povzbuzení připomenu slova sv. Pavla: Kristus je Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé. V této víře jít životem.

2. „Křížový“ rozměr.

Náš vztah k Bohu ovlivňuje vztah k ostatnímu stvoření a naopak. Později napíše sv. Jan: Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. (1 Jan 4,20) A tak přikázání vzhledem k Bohu s přikázáními vůči člověku tvoří organickou jednotu. Krásně je to vidět u přikázání týkajícího se svátečního dne: Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. A tak je to u mnohých dalších – Bůh je garantem toho co přikazuje, protože vše vychází z jeho lásky k člověku a má člověka vracet k původnímu povolání a plánu – být Božím obrazem.

Víme, že přikázání nemají moc člověka ospravedlnit, jen ukazují na to, co hřích je a tím povzbuzují, abychom v budoucnu se hříchu nedopouštěli. Ten, kdo ospravedlňuje, je Ježíš. On přišel, aby všechny Otcovy ztracené děti přivedl znovu do Otcova domu.

Vyčištění Jeruzalémského chrámu Ježíšem pak nám ta dnešní čtení uvede do konkrétní a osobní roviny. Naše srdce je chrámem Nejsvětější Trojice. Jak to tam vypadá? Je to místo uctívání Otce v duchu a pravdě? 

Pane přijď a vyčisti z mého srdce vše, co tam nepatří.

Přeji požehnanou neděli i následující týden

P. Jeroným