„Společné putování“ je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie. Jak inspirativní a určující pro náš společný život a naše poslání je v našem společenství modlitba a liturgické slavení? Jak ovlivňují naše nejdůležitější rozhodnutí? Jak napomáháme tomu, aby se všichni věřící účastnili liturgie aktivně? Jaký prostor je dán možnosti zapojit se do služby lektora a akolyty? (Vademecum 30)

Člověk má šest dní pracovat a sedmý den odpočívat. Odpočívat a spočinout před Bohem. Slavit sám a ve společenství s bratry a sestrami v tom skutečném „my“, které nám umožňuje Bůh Otec jako svým milovaným dětem a dědicům zaslíbení.

Slavení provází lidský život a jedna z jeho vrcholných forem je liturgie.

„Být před Bohem zaměstnán hrou, dílem umění – nikoli tvořit, nýbrž být, to je nejvlastnější podstata liturgie.“ (Romano Guardini, O duchu liturgie)

Biblická inspirace

Opěvovali Hospodina a vzdávali mu chválu a čest, že je dobrý, že jeho milosrdenství nad Izraelem je věčné. A všechen lid mohutným hlaholem chválil Hospodina, že byly položeny základy Hospodinova domu. (Ezdr 3, 11)

Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před starci. Nikdo nebyl schopen naučit se té písni, než těch sto čtyřicet čtyři tisíce z obyvatel země, kteří byli vykoupeni. (Zj 14, 3)

Modlitba

Bože jediný a svatý, klaníme se ti a vyznáváme, že ty jsi hoden slávy. Chválíme tě, že nás zveš ke společnému slavení.

Marie Beďačová