" „Já jsem s vámi po všecky dny.” Mt 28,16–20"

Aktuality

Biblická čtení tzv. neděle dobrého pastýře přinesla řadu podnětů k přemýšlení a k modlitbě. Pozorný posluchač si všiml provokativnosti, se kterou začalo 2. čtení této neděle v liturgickém překladu: "Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu" (1Pt 2,20b). Ponechme nyní stranou možnosti jiného překladu. Záměr pisatele je zřejmý: pokud trpíte proto, že jednáte dobře, jdete v Božích stopách. Je to Boží milost, protože tak napodobujete toho, který byl skutečně dobrým pastýřem: Ježíše Krista. Apoštol Petr se ukázal jako pozorný posluchač Ježíšova 'kázání na hoře', ve kterém nazaretský Mistr učil své posluchače, že jsou blažení, pokud jsou pronásledováni pro spravedlnost. Mají se radovat a jásat, když jsou tupeni a pronásledováni, když o nich druzí hovoří lživě, protože jejich je Boží království. V nespravedlivém utrpení jsou totiž tolik podobní starozákonním prorokům (Mt 5,10-12). Apoštol Petr si jistě dobře pamatoval chvíle Ježíšova utrpení.

Také Vám připadají tato tvrzení přitažená za vlasy? Přehnaná? Myslím si, že pro nás ani nemůže znít jinak. Proč jsou Petrova slova tak nesmlouvavá. Příběh člověka, který je dobrým pastýřem, je totiž prostý jakýchkoliv nasládlých kompromisů. Je totiž jeden zásadní rozdíl mezi zlodějem a pastýřem (Jan 10): v centru zájmu zloděje je vlastní prospěch, a to na úkor ostatních, zatímco v centru pozornosti pastýře je dobro ovcí. V pozadí je totiž principielní problém našeho porozumění evangeliu. Víra v Boha nikomu neslibuje úspěch. Ježíš se svými slovy o zlodějích v ovčím stádu postavil do dlouhé biblické tradice textů o falešných prorocích. Ti se poznají mj. podle toho, že říkají to, co jejich posluchači chtějí slyšet: "Svádějí můj lid slovy: 'Pokoj, ač žádný pokoj není. Lid staví chatrnou stěnu, a hle, oni ji nahazují omítkou.'" (Ez 13,10). Falešným prorokům nehrozí pronásledování, vždyť říkají to, co se líbí.

Jestliže Ježíš říká, že ovce znají svého pastýře a za zlodějem nepůjdou (J 10,5.8), jistě tím nemohl myslet, že ovce vždy dobře zvolí a nikdo je nesvede. Nato znal náš Pán až moc dobře osud proroků (Mt 23,29-32), který měl ostatně zanedlouho podstoupit! Ne, na svou vlastní intuici se nemůžeme spolehnout. Nezapomeňme na to, že Ježíš - stejně jako Jan Křtitel - hlásal obrácení. A základním rysem konverze je odvrácení od vlastních představ a cílů k cizí vůli, k vůli Boha. Tedy ze zloděje se má stát pastýř, který myslí na dobro druhých, protože nehledá svou vlastní vůli, ale vůli toho, kdo ho poslal, totiž Boha (J 6,38). A zlodějem je díky dědičnému hříchu každý z nás. Pouze obrácená ovce má šanci rozpoznat dobrého pastýře od zloděje.

Apoštol Petr nás varuje před klamem: pokud rozumíme evangeliu jako příslibu prosperity - tak, že se nám vyhne křivda a neúspěch, když uvěříme Bohu, pak klameme sami sebe. V takovém případě jsme spíš modláři, kteří se modlí před zkouškou ne proto, aby konali Boží vůli, nýbrž proto, aby Bůh konal vůli jejich, aby měli úspěch podle svých vlastních představ. Toto není zvěst evangelia, ale magie, která se sice tváří velmi zbožně, ale s křesťanskou vírou má pramálo společného. Ježíšova slova o ovcích, které nejdou za falešným pastýřem, jsou mnohem spíš důsledkem toho, že falešného pastýře vlastně ani nezajímá, kam jeho ovce jdou. Je natolik zaujatý sám sebou a svým prospěchem, že ovce nestačí sledovat, natož pobízet, aby šly za ním. Od falešného pastýře se ovce naučí hledat své vlastní zájmy, a tak si jdou každá svou cestou, a nejdou za svým 'pastýřem'. Ne náhodou se od církve oddělily velké skupiny křesťanů právě v 16. století, v době zesvětštělých papežů, kteří se spíš než Kristu podobali bonvivánům staré Sodomy.
Dobrý pastýř nechává 99 spravedlivých, aby se vydal hledat jednu zbloudilou (Mt 18,10-14). Apoštol Petr jakoby se nás ptal: 'A co hledáš ty? A co jsi opustil, abys byl podobný svému Pánu?' Alespoň své představy? Vtip je totiž v tom, že my nejsme ovce. Jestliže ovce intuitivně pozná hlas svého pastýře, u nás lidí je tato intuice velmi slabá. Kdybychom byli ovcemi, mohli bychom se na intuici spolehnout a nedopoušteli bychom se hříchu. Jako lidé se však musíme učit rozeznat hlas dobrého pastýře. To není samozřejmé, ale vyžaduje naše chtění, naši aktivitu.

Další informace