Když ležíš naznak v trávě a pozoruješ letní oblaka, nenapadne ti myšlenka: „Odkud přicházejí a kam jdou ta oblaka?

A proč táhnou nad mou hlavou? Vidím jejich, vidím, jak letí, vidím jejich proměnlivost a krásu, vidím, jak si s nimi slunce hrá, tam nahoře neviditelný vítr, a ještě výše ta propast oblohy, a daleko za ní to mlčenlivé, záhadné, nepřekonatelné slunce. A kam jdu já a proč tady ležím a proč se trápím těmito myšlenkami a proč je mně k pláči? Život je více nežli teplé místečko, život je více nežli dobrá pověst.“

Život jest r o z k a z , pro každého jiný, a tady si nelze poručiti, tady není možno vyhnout se ani tomu, čemu lidé říkají neštěstí. Ale je mnoho lidí Šťastných všichni můžeme být šťastni, kdyby nás někdo dovedl zbavit slepoty.

„Všechna bolest země pochází ze tmy!“

Kdo krade, krade vždycky jenom sám sobě. Kdo podvádí, podvádí vždycky jen sám sebe. Kdo lže, lže vždycky jenom sám sobě. Kdo vraždí, vraždí vždycky jenom sám sebe! Ale kdo chce blaženost, život mu ji dá. Když miluješ, m u s í š býti milován a co chceš víc?

Z knihy Život, jak já jej vidím, Jakub Deml, 1934