Svátost biřmování dokončuje to, co započal křest. Dělá z člověka dospělého křesťana, odpovědného za svoji víru a za svědectví, které vydává svému okolí. Je to setkání s Ježíšem, který nás k tomu, skrze Ducha svatého, vybavuje potřebnými dary (charismaty). Takovému člověku se také dostává zvláštní pomoci při hledání svého místa v životě. Slovo „biřmování“ pochází z latinského „firmare“ – posilovat, stvrzovat, upevňovat. Tato svátost nás tedy upevňuje v životě s Ježíšem a navíc nám poskytuje zvláštní sílu Ducha Svatého, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Ježíšovi svědkové. Význam biřmování nejlépe uvidíme, když budeme pozorovat apoštoly. Už před sesláním Ducha svatého patřili ke Kristu, ale byli ještě v mnohém ohledu nezralí a povrchní. Můžeme si vzpomenout na jejich obtížné chápání a slabost jejich víry. Ale potom o Letnicích je nalézáme úplně změněné. Pouta strachu se uvolňují a oni statečně hlásají zvěst o Kristu. Tak se mají naplnit Ježíšova slova: „Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ (Sk 1,8).

Svátost biřmování se uděluje prostřednictvím pomazání křižmem na čele, spolu se vzkládáním rukou a slovy: „(jméno biřmovance), přijmi pečeť daru Ducha Svatého.“ Tímto pomazáním dostává biřmovanec pečeť Ducha Svatého, nezrušitelné znamení, že naprosto patří Kristu. Proto, stejně jako křest, i biřmování je možno přijmout pouze jednou.