" „Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane, a nečiníte, co říkám?” Lk 6,43–46 "

Aktuality

vojtech kodetZveme Vás na přednášku P. Vojtěcha Kodeta z cyklu "Večery nad Božím slovem" s názvem „Osobní povolání“, která se uskuteční ve farním centru Malejov ve čtvrtek 11.10.2018 od 19.30 hodin. Přednášky jsou zaměřeny na prohloubení našeho osobního křesťanského života.

1. přednáška "Obrácení věřících"

 

tabor2Je nám milou povinností pozvat Vás v neděli 24. června 2018 na 20. výročí konání libockého farního tábora. Program začne v 10:00 hodin v Malejově.
Můžete se těšit na zajištěnou stravu i zábavný program!

vita marcikV neděli 17. června 2018  budeme v naší farnosti slavit první svaté přijímání dětí. Při mši svaté, která začíná v 8:30 hodin, kromě prvního svatého přijímání přijmou 2 děti křest a jedna mladá slečna svátost biřmování. Po mši svaté bude následovat farní dopoledne v Malejově. 

Zveme srdečně všechny farníky, přátele i sousedy Libocké farnosti.

Farní dopoledne

  • Agapé - něco dobrého k snědku i k pití
  • Divadlo Víti Marčíka: Šípková Růženka - pohádka pro malé i velké začíná v 10.30 hodin
  • setkání s přáteli a zakončení školního roku

 

Po uzdravení sa Motovilov stal pravidelným návštěvníkem monastýru. Během jednoho rozhovoru s ctihodným Serafinem koncem září 1831 měl štěstí vidět jej ponořeného v Boží milosti a zářícího ve světle. Zároveň se od něj dozvěděl, že křesťanský život se musí stát životem v Duchu svatém. Motovilov o tom napsal do svého deníku, který se našel v archivu Dijevského monastýru, kde sa stala mniškou jeho žena, vdova Elena Motovilovová.
Den byl zamračený, zem byla pokryta hrubou vrstvou sněhu, který neustále padal, když mě starec Serafim posadil vedle sebe na kmen stromu.

„Pán mi odhalil", řekl mi, „že již od dětství jste se toužil dozvědět, jaký je cíl křesťanského života". ... „Skutečně, modlitba, půst, celonoční bdění, a vůbec celá křesťanská askeze jsou dobré. Ale cíl našeho života nespočívá jen v plnění tohoto, protože to jsou pouze prostředky. Opravdovým cílem křesťanského života je získaní Ducha Svatého. Musíte vědět, že jen ten dobrý skutek, který byl vykonaný z lásky ke Kristu, přináší plody Ducha Svatého".

„Jak ho získám?" zeptal jsem se otce Serafima, „dobře to nechápu."

dusicky hrbitovNěkolik základních informací.

Toto je jeden z pohledů na stále kontroverzní téma „odpustky“.

Přiblížil se podzim a s ním také čas, kdy pamatujeme v církvi více na naše zemřelé. Navštěvujeme hroby , které zdobíme květinami, zapalujeme svíčky a také se za naše zemřelé modlíme.Ty dvě první věci jsou dobré, správné, ale ta třetí je nejdůležitější pro spásu našich zemřelých . V těch to dnech také slyšíme častěji slovo "odpustky".

Nejen v minulosti, ale i dnes se při vyslovení toho to slova vybaví mnoha lidem středověk a prodávání tzv. "odpustků". Bylo to určitě zneužití pravomoci odpouštět hříchy. Lidé si mohli "koupit" odpuštění "dopředu". Těžko můžeme z dnešního pohledu plně pochopit důvod tohoto konání, kterým může být lidská slabost nebo i polopravda. Nám však jde o to, když je církev nabízí, abychom pochopili jejich skutečný smysl a význam dnes a podle toho se zachovali.

Nejprve si vůbec řekněme, jak chápe slovo "odpustek" církev dnes:

Odpustek znamená, že se před Bohem odpouštějí časné tresty za hříchy, jejichž vina byla zahlazena, je to odpuštění, které náležitě připravený věřící získává za určitých podmínek zásahem církve, jež jako služebnice vykoupení autoritativně rozděluje a používá pokladu zadostiučinění Krista a svatých. /KKC 1471/

jezis na kriziJe dnes ještě v církvi místo pro úctu k Ježíšovu srdci? Není uctívání Ježíšova srdce jen určitou dobově podmíněnou formou zbožnosti, která postupně mizí, jako už v dějinách církve vymizelo tolik jiných? A máme přece – i v církvi – tolik naléhavějších úkolů...>

Ale právě v prostředí, které si tolik slibuje od činnosti a plánování, které si tolik cení úspěchu a výsledku, je nezbytné, aby si křesťan nějakou podobu úcty k Ježíšovu srdci budoval a udržoval, aby „hleděl na Toho, kterého probodli“.

srdce JezisovoÚcta k Ježíšovu srdci se v církvi naplno rozvinula v 17. století – a možná se dnes může jevit jako pozůstatek barokní zbožnosti, prožívané snad až příliš citově.

O Božím srdci však čteme už ve Starém zákoně. Jedno z nejkrásnějších míst nacházíme v knize proroka Ozeáše: ta je koncipována jako Hospodinův soudní spor s jeho lidem, jehož nevěrnost a zatvrzelost probouzí Boží hněv a volá po spravedlivém potrestání; v 11. kapitole je však líčení nadcházejících trestů náhle přerušeno nečekaným Hospodiným slovem: „Což bych se tě, Efraime, mohl vzdát, mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu.“ Větší než Boží spravedlnost je jeho láska a slitování.

milosrdenstvi SZOriginálním jazykem většiny starozákonních knih je hebrejština. Předlohou českého milosrdenství je v hebrejském textu v drtivé většině případů podstatné jméno chesed. Slovníky pro ně uvádějí různé možnosti překladu: laskavost, vlídnost, milosrdenství, pevná láska, přízeň, oddanost, loajalita, solidarita, věrnost, zbožnost.

kriz strom„Milosrdenství chci, a ne oběť“ (Mt 9,13)
V bule vyhlašující Svatý rok jsem vyzval k tomu, aby se „postní doba Svatého roku prožívala jako velká příležitost ke slavení a zakoušení Božího milosrdenství“.

Výzvou k naslouchání Božímu slovu a k iniciativě „24 hodin pro Pána“ jsem zdůraznil především naslouchání tomuto slovu, hlavně slovu prorockému, v modlitbě. Boží milosrdenství je vskutku hlásáním světu a každý křesťan je vyzýván, aby s takovýmto hlásáním učinil osobní zkušenost.

Maria přijala radostnou zvěst, kterou jí přinesl archanděl Gabriel, a proto ve svém Magnificat prorocky opěvuje Boží milosrdenství, jímž si ji Bůh vyvolil. Panna z Nazaretu, Josefova snoubenka, se tak stává dokonalým obrazem církve a evangelizuje, protože byla a stále je evangelizována působením Ducha Svatého, jenž oplodnil její mateřské lůno.

Další informace