" „Za týden přišel Ježíš zase” Jan 20,19-31"

Aktuality

18.4. - Zelený čtvrtek    19.4. - Velký pátek
9:30 MISSA CHRISMATIS (katedrála)   7:30 Modlitba se čtením a ranní chvály (kaple na faře)
17:30 Mše svatá NA PAMÁTKU VEČEŘE PÁNĚ   10:00 Křížová cesta 
  Bdění v "Getsemanské zahradě"   15:00 OBŘADY VELKÉHO PÁTKU
        Bdění u "Božího hrobu"
         
20.4. - Bílá sobota    21.4. - Slavnost Vzkříšení Páně
7:30 Modlitba se čtením a ranní chvály (kaple na faře)   10:00 Mše svatá 
         
 20:30 VIGILIE SLAVNOSTI VZKŘÍŠENÍ PÁNĚ    22.4. - Velikonoční pondělí    
   Agapé (Malejov)   8:30 Mše svatá 

vojtech kodetVe čtvrtek 11.4.2019  zazněla ve farníhm centru Malejov další přednáška P. Vojtěcha Kodeta z cyklu "Večery nad Božím slovem" s názvem „Krušná výchova“. Přednášky jsou zaměřeny na prohloubení našeho osobního křesťanského života.

Přednášky k poslechu ZDE ->>

 

alfalogoKurzy Alfa jsou pro každého, kdo má chuť seznámit se s křesťany a křesťanstvím. 

Kurzy Alfa se věnují klíčovým křesťanským tématům: Jde v životě ještě o víc? Kdo je to Ježíš? Proč Ježíš zemřel? Jak získat víru? Proč a jak číst Bibli? Proč a jak se modlit? Jak nás Bůh vede? Kdo je Duch Svatý? Jak odolat zlému? Proč a jak mluvit o víře? Uzdravuje Bůh i dnes? A co církev? Jak prožít zbytek života co nejlépe?

Kurzy budou probíhat ve Farním centru Malejov každou středu od 3.4. až do 5.6.2019 od 19.00 do 21.15

pustPostní duchovní obnova naší farnosti proběhla v sobotu 30. března 2019, duchovní impulsy k rozjímání s názvem: "Nevíte co chcete" měl P. Vojtěch Kodet, O.Carm

Záznam přednášek ZDE ->>

 

Po uzdravení sa Motovilov stal pravidelným návštěvníkem monastýru. Během jednoho rozhovoru s ctihodným Serafinem koncem září 1831 měl štěstí vidět jej ponořeného v Boží milosti a zářícího ve světle. Zároveň se od něj dozvěděl, že křesťanský život se musí stát životem v Duchu svatém. Motovilov o tom napsal do svého deníku, který se našel v archivu Dijevského monastýru, kde sa stala mniškou jeho žena, vdova Elena Motovilovová.
Den byl zamračený, zem byla pokryta hrubou vrstvou sněhu, který neustále padal, když mě starec Serafim posadil vedle sebe na kmen stromu.

„Pán mi odhalil", řekl mi, „že již od dětství jste se toužil dozvědět, jaký je cíl křesťanského života". ... „Skutečně, modlitba, půst, celonoční bdění, a vůbec celá křesťanská askeze jsou dobré. Ale cíl našeho života nespočívá jen v plnění tohoto, protože to jsou pouze prostředky. Opravdovým cílem křesťanského života je získaní Ducha Svatého. Musíte vědět, že jen ten dobrý skutek, který byl vykonaný z lásky ke Kristu, přináší plody Ducha Svatého".

„Jak ho získám?" zeptal jsem se otce Serafima, „dobře to nechápu."

dusicky hrbitovNěkolik základních informací.

Toto je jeden z pohledů na stále kontroverzní téma „odpustky“.

Přiblížil se podzim a s ním také čas, kdy pamatujeme v církvi více na naše zemřelé. Navštěvujeme hroby , které zdobíme květinami, zapalujeme svíčky a také se za naše zemřelé modlíme.Ty dvě první věci jsou dobré, správné, ale ta třetí je nejdůležitější pro spásu našich zemřelých . V těch to dnech také slyšíme častěji slovo "odpustky".

Nejen v minulosti, ale i dnes se při vyslovení toho to slova vybaví mnoha lidem středověk a prodávání tzv. "odpustků". Bylo to určitě zneužití pravomoci odpouštět hříchy. Lidé si mohli "koupit" odpuštění "dopředu". Těžko můžeme z dnešního pohledu plně pochopit důvod tohoto konání, kterým může být lidská slabost nebo i polopravda. Nám však jde o to, když je církev nabízí, abychom pochopili jejich skutečný smysl a význam dnes a podle toho se zachovali.

Nejprve si vůbec řekněme, jak chápe slovo "odpustek" církev dnes:

Odpustek znamená, že se před Bohem odpouštějí časné tresty za hříchy, jejichž vina byla zahlazena, je to odpuštění, které náležitě připravený věřící získává za určitých podmínek zásahem církve, jež jako služebnice vykoupení autoritativně rozděluje a používá pokladu zadostiučinění Krista a svatých. /KKC 1471/

jezis na kriziJe dnes ještě v církvi místo pro úctu k Ježíšovu srdci? Není uctívání Ježíšova srdce jen určitou dobově podmíněnou formou zbožnosti, která postupně mizí, jako už v dějinách církve vymizelo tolik jiných? A máme přece – i v církvi – tolik naléhavějších úkolů...>

Ale právě v prostředí, které si tolik slibuje od činnosti a plánování, které si tolik cení úspěchu a výsledku, je nezbytné, aby si křesťan nějakou podobu úcty k Ježíšovu srdci budoval a udržoval, aby „hleděl na Toho, kterého probodli“.

srdce JezisovoÚcta k Ježíšovu srdci se v církvi naplno rozvinula v 17. století – a možná se dnes může jevit jako pozůstatek barokní zbožnosti, prožívané snad až příliš citově.

O Božím srdci však čteme už ve Starém zákoně. Jedno z nejkrásnějších míst nacházíme v knize proroka Ozeáše: ta je koncipována jako Hospodinův soudní spor s jeho lidem, jehož nevěrnost a zatvrzelost probouzí Boží hněv a volá po spravedlivém potrestání; v 11. kapitole je však líčení nadcházejících trestů náhle přerušeno nečekaným Hospodiným slovem: „Což bych se tě, Efraime, mohl vzdát, mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu.“ Větší než Boží spravedlnost je jeho láska a slitování.

milosrdenstvi SZOriginálním jazykem většiny starozákonních knih je hebrejština. Předlohou českého milosrdenství je v hebrejském textu v drtivé většině případů podstatné jméno chesed. Slovníky pro ně uvádějí různé možnosti překladu: laskavost, vlídnost, milosrdenství, pevná láska, přízeň, oddanost, loajalita, solidarita, věrnost, zbožnost.

Další informace