Už několik týdnů mě provází otázka, kterou jsem dostal od své přítelkyně Petry v den voleb: "Smí křesťan volit stranu, která má ve svém volebním programu cíle, které neodpovídají oficiálnímu stanovisku katolické církve?" Možná máte pohjasno: "No jistěže smí." Nebo: "Ani nápad!" Někdo by možná odpověděl sofistikovaněji: "No záleží na tom, co to je." Buďme proto konkrétnější, aby se nám vyjevilo Petřino dilema v plné nahotě.

Petra totiž váhala - snad ze záliby ve flóře - mezi KDU-ČSL a Zelenými. Jako uvědomělá katolička zpravidla volila 'lidovce'. Avšak svěží rozlet Zelených jí nebyl nesympatický. I jejich postoje k mnohým otázkám jí nebyly cizí - zejména co se týče podpory rodin (rodičovský příspěvek apod.) a snahy odstranit jakékoliv projevy xenofobie a diskriminace menšin. Mezi články programu Zelených se však nachází také cíl zrovnoprávnit stejnopohlavní páry a rozšířit institut manželství i na ně. Je zbytečné podotýkat, že tato snaha je ve výslovném rozporu s učením římsko-katolické církve. Možná právě proto se Petra do poslední chvíle klonila k tomu, že i tentokrát zvolí slunečnicové KDU-ČSL. Jenže to by její předseda nesměl vyslovit a poté ještě v televizní debatě obhajovat myšlenku, která je minimálně za hranicí taktu, není-li přímo nedomyšlená. Pan dr. Bělobrádek totiž vystoupil už dříve s názorem, že 'bezdětné páry jsou černí pasažéři', kteří chtějí těžit z mezigenerační solidarity, aniž k ní 'přispěly' výchovou vlastních dětí (6.9.2013 Mladá fronta DNES). A Petra patří k těm mnoha, kdo dnes mají potíže s početím vlastních dětí.  A tak tato myšlenka pana předsedy Bělobrádka ukončila její váhání.

"Jednala zkratkovitě", řekneme možná. Možná máme pravdu, uvážíme-li, jak je mezigenerační solidarita komplexní a složité téma. Bělobrádkova úvaha v sobě má zrnko pravdy: pokud generace dnešních rodičů nebude zakládat rodiny, ale na místo toho si bude zvyšovat kvalifikaci, starat se o svou zábavu a bohatství, těžko se můžeme divit vychýlení demografické křivky, která varuje, že za několik desítek let těžko bude na vyplácení důchodů, když bude scházet dostatečně velká skupina daňových poplatníků v produktivním věku. Jako by pan předseda KDU-ČSL uvažoval skutečně státnicky - s ohledem na dobro budoucí generace, jejíž je on sám součástí! Jenže ouha: zdaleka ne všechny bezdětné páry se pro tento stav rozhodly! Jejich situace není produktem jejich zhýralosti a neodpovědnosti, ale zdravotních potíží. Heterologní umělé oplodnění navíc pro uvědomělé katolíky nepřipadá v úvahu. A adopce to u nás také nemá zrovna snadné. Navíc si na ni řada párů  netroufá.

Ale nebudeme řešit situaci Petry! Popisovaná situace mi umožnila nahlédnout do rozhodování člověka při volbách. Asi namítnete, že Petra nejednala zrovna v zájmu obecného dobra, když se rozhodl dát svůj hlas programu, který chce zrovnoprávnit heterosexuální manželství s homosexuálním partnerstvím. Na to jsme jako katolíci velmi citliví! Zvláštní mi jen připadá, že nejsme stejně citliví vůči lidem, jejichž životní sny a představy vzaly nebo berou za své. Jak blízko máme k představě toho, co je podle nás dobré, a vůbec nám nedochází, že touto představou odsuzujeme a dehonestujeme své bližní.  O Petřině volbě rozhodlo možná nakonec rozčarování, že u 'křesťanské' strany nenalezla očekávaný křesťanský postoj přijetí, nýbrž se setkala s odmítnutím. Druhá, 'ne-křesťanská' strana vyšla z tohoto srovnání lépe, a dostala Petřin hlas!

Jsem přesvědčený o tom, že tento aspekt panu předsedovi Bělobrádkovi prostě nedošel.Dochází však nám? Nedopouštíme se podobných necitlivostí tam, kde by naše okolí čekalo citlivost a pochopení, milosrdné přijetí? A právem, pokud se hlásíme k Ježíši jako ke svému Pánu a Mistru. Jistě mějme na paměti problematiku celku, ale nezapomínejme na to, že o důvěryhodnosti našeho svědectví se nejedná tváří v tvář masám, nýbrž právě v ohledu vůči jednotlivým lidem s jejich konkrétním životním údělem. A že to platí i pro ty vysoce postavené a sledované jasně dokazuje i papež František, který si je této křehkosti evangelia jasně vědom, a dává velký pozor, aby nezlehčil bolest člověka! Pokušení náboženského narcismu je možná bližší, než si uvědomujeme.